BEELINE MOTO II.

+MINIMALISMUS

V designu se minimalismus projevuje jednoduchostí. V životě minimalizováním množství předmětů, které potřebujeme. K tomu jsem ještě nedospěl ale snažím se.

U motorek ho chápu dílem v jednoduchosti designu a také v minimu prvků, které odvádějí naši pozornost od jízdy. Bohužel, doba si žádá nebo nám spíš vnucuje opak. Spoustu různých asistentů, voleb jízdních režimů, sledování živých i mrtvých úhlů, několik řídících jednotek a minimálně jednu velkou „barevnou televizi“. Raději dvě. Nad velký displej si ještě pověsíme navigaci nebo mobil. Opět, čím větší, tím lepší. Tak nějak nevím, kolik času takto „vyzbrojeným“ jezdcům zbývá na sledování nejenom provozu, ale hlavně krajiny, kterou projíždějí. A o tu jde na prvním místě. Jízda na motorce, pokud na ni nejezdíme jenom do práce, je docela komplexní zážitek.

MÁM RÁD MINIMALISMUS. A KLID PŘI JÍZDĚ.

To, co jsem psal, kritizoval, v úvodu, samozřejmě platí pro velké cestovní motorky. Je tady ale široká škála motorek, na které se taková soustava informačních technologií hodí jako ona pověstná pěst na oko. Scramblery, choppery, naháče, různé klasiky. Když jsem viděl tuto navigaci, mající v průměru pouhých 52 mm, displej 40 mm, okamžitě mne napadlo, že ji musím vyzkoušet. Já, který nedá dopustit na GARMIN ZŪMO. Jenže úplně na rovinu. Funkce, které nabízí GARMIN, využívám možná tak z deseti procent a na mé současné motorce, což je právě scrambler, navíc vypadá blbě. Jak ta zmíněná pěst na oko. Dohoda s prodejcem, kterým je BIKERS CROWN, byla velmi rychlá. A tak jsem si, pouhé dva dny od nápadu, vyzvednul BEELINE MOTO II v prodejně v Chlumci nad Cidlinou.

V základní výbavě je univerzální držák, který na řídítkách spolehlivě drží dvojice gumiček. Naprosto jednoduché a funkční řešení. Už po několika „testovacích“ jízdách jsem ale přišel na to, že se vyplatí investovat do napájecího adaptéru s vhodným držákem (nejde ho použít s univerzálním držákem). Navigaci nepotřebuji ke krátkým odpoledním vyjížďkám. Na delších, třeba několikadenních cestách, se trvalé napájení určitě vyplatí. Máme o jeden prvek výbavy, který musíme po večerech dobíjet, méně.

Navigace spolupracuje s aplikací, kterou stáhneme z App Store nebo Google Play a snadno spárujeme s BEELINE MOTO II. Je to otázka několika minut a můžeme začít zkoušet. Zadávání cíle cesty a průjezdných bodů je velmi intuitivní. V podstatě stejné jako u každé jiné navigace v mobilu. Mohu zvolit předvolbu mezi rychlou nebo zábavnou trasou a také vytvářet své vlastní trasy. V tom případě plánování musím věnovat víc času a zadat větší počet průjezdných bodů. Ale to musím dělat i když používám klasickou navigaci. Jí samotnou nenapadne, kudy chci jet. Svou vůli ji musím vnutit.

Za léta používání GARMINu a komunikátoru v helmě, jsem nikdy neměl zapnutou hlasovou navigaci. Ani v autě. Vlastně v autě jenom v úplném začátku, než mne to rychle začalo štvát. Ruší mne to. Většinou vím, kam chci jet. A tak mi do toho nemusí nikdo kecat. Navigace mi pomáhá v orientačně složitějších místech nebo v neznámém městě, když se blížím k cíli své cesty. Důležitějšími údaji pro mne jsou dojezdový čas nebo vzdálenost. Takže mi maximálně vyhovuje, když před odbočením na mne pouze bliknou dvě modré ledky a do sluchátek pípne docela příjemný, nerušivý zvuk. Věřte mi, úplně to stačí. Na displeji se mi zobrazuje vzdálenost do odbočení a kam vede nejbližších pár set metrů přede mnou. I to pro orientaci naprosto stačí. Navíc je to přesné a jednoznačné.

Co považuji za výbornou vlastnost, je rychlost přepočítávání trasy. Občas musím jet jinudy, než mi je doporučeno navigací. Na trase může být překážka. Nebo se mi jenom zachce jet jinudy. Doslova během pár metrů je tam nová trasa. A opět se projevuje výhoda absence hlasové navigace. Nepřemlouvá mne do omrzení abych se otočil a vrátil na původní trasu.

Displej je sice „pouze“ monochromatický, ale je dokonale čitelný bez ohledu na světelné podmínky. Intenzitu jasu si mohu samozřejmě nastavit.

A teď se vrátím k mému doporučení investovat do aktivního stojánku. Výrobce udává výdrž baterky +-14 hodin. Což by při delších cestách znamenalo dobíjet, dejme tomu, každý druhý den. Možná. Není dobré vybíjet baterku až do nuly. Nebo po chvilkách z powerbanky při zastávkách. To není dobré pro baterku. A když si vezmeme, co všechno musíme na svých cestách nabíjet, tak proč se jednoho „spotřebiče“ nezbavit tím, že mu budeme dodávat elektřinu průběžně.

Dlouhodobě kritizuji připevňování mobilních telefonů na řídítka nebo držák v kokpitu motorky. Bez jakékoliv ochrany. Proč? Je tam doslova na ráně. Na nejzranitelnějším místě. Je v ohrožení při každém pádu motorky. Navíc, prudké slunce nebo déšť mu také dvakrát nesvědčí. A krom toho, potřebuji ho mít u sebe. Přímo na těle. Uvedu vlastní zkušenost, která může potkat každého z nás. Před třemi lety mne z motorky srazila nepozorná řidička. Nedala mi přednost a práskla to do mne z boku. Z pravé strany. Na plno. Nebylo možné se tomu vyhnout. Motorka letěla ve směru nárazu, já z ní vyletěl dopředu. Nárazem auta jsem pravděpodobně přišel ke zlomenině pravého kotníku a při dopadu na zem jsem si zlomil i ten levý. K tomu ještě patní kost a zápěstí levé ruky. Kromě drobných trvalých problémů je to OK. No a teď se dostanu k meritu věci. Zastavil jsem se deset, možná patnáct metrů od rozbité motorky. Telefon jsem měl v náprsní kapse. Což je nejbezpečnější místo, protože při pádu si rukama podvědomě chráníme hruď. To je reflex. Vždy se snažíme nějak se zabalit. Telefon připevněný na motorce by s pravděpodobností rovnající se jistotě nepřežil. Pokud jsme při vědomí a máme aspoň jednu ruku zdravou, můžeme si zavolat záchranku. S rozbitým telefonem jen těžko. Já měl kliku. Že jsem tam pod vlivem adrenalinu chodil na zlámaných kotnících až do příjezdu záchranky je vedlejší. O všechno se skvěle postaral řidič auta jedoucí v protisměru, který to měl v přímém přenosu. Dokonce nahrané na kameru. Zařídil i odvoz motorky. Ale může se to stát někde, kde budeme sami. A pak potřebujeme mít telefon v pořádku.

BEELINE MOTO II mám připevněný na tom prakticky nejbezpečnějším místě na motorce. Co nejblíž středu řídítek. Díky svému kompaktnímu, kruhovému tvaru, nikam netrčí. Je ze všech stan chráněná a díky vysoké voděodolnosti jí nevadí ani „psí“ počasí.

(Po několika testovacích, srovnávacích jízdách, jsem GARMIN demontoval. Nebude ho už třeba.)