MRKNUTÍ DO ŘÍŠE STŘEDU II. / 中帝国一瞥
článek byl převzat z Hory a zatáčky na https://horyazatacky.cz/
autor pan Petr Fryč
Jestliže neděle byla věnována Číně tradiční, duchovní a historické, pondělí bylo dokonalým protikladem. Čína jednadvacátého století, neskutečně rychle se rozvíjející průmyslová i motocyklová velmoc.
Když jsme my ještě patřili k velkým výrobcům motorek, přestože vývojově škrceným Sovětským svazem a jeho prodlouženou rukou, RVHP, které po nás chtělo motorky stále stejné, jednoduché, spolehlivé, levné a hlavně ve velkých počtech, byl jsem občas v továrnách JAWA a ČZM. V ČZM Strakonice docela často. A tak mne při prohlídce montážních hal CFMOTO napadala otázka, proč tam to jde a u nás ne.
Hned po snídani jsme nastoupili do autobusu a jeli do jedné z nejmodernějších továren na výrobu motorek a čtyřkolek na světě, CFMOTO. Naprosto bez jakékoliv nadsázky. Program byl docela náročný. I díky tomu, alespoň u mne, že se začal projevovat spánkový deficit.
Jako při každé správné exkursi jsme začali přehlídkou veškerých, pro historii značky stěžejních, strojů. Skútry, motorky, čtyřkolky ATV, UTV i SSV, i modely postavené pouze jako koncepty. Právě tady se mé myšlenky poprvé zatoulaly do časů před nějakými čtyřiceti lety, kdy jsem měl možnost vidět, co bylo vyvinuto a dotaženo do fáze funkčních prototypů například v ČZM Strakonice. Naši konstruktéři tehdy předbíhali dobu. Ale zpět k CFMOTO. Zdálo by se, že 35 let nic není. Je to relativní pojem. Záleží na tom, jak je těch 35 využito a co je možné za tuto dobu dosáhnout. A tady je vidět, že se lidé pracující ve společnosti CFMOTO opravdu neflákali. Je tady i pár velmi zajímavých modelů, které ale nemohou být do Evropy dováženy. Důvodem jsou komplikované a velice drahé homologace. Nesmyslné evropské normy. Takže jsme ochuzení třeba o krásné, komfortně vybavené, velké cestovní motorky, postavené na bázi KTM, za velmi rozumné ceny. Konkurenci na evropských trzích by to určitě prospělo. Škoda.
Pominu prezentaci, která byla zaměřena hlavně na prodejce a přejdu rovnou dál. Naše první cesta vedla do staršího provozu, kde jsme měli možnost vidět celou montáž čtyřkolek SSV, ve verzi pro USA. Oni mají trochu užší rozchod kol, protože s nimi jezdí i po cyklostezkách. Vypadalo to trochu divně, tak nějak vratce, ale asi to funguje. Já bych z toho měl trochu strach. To ale není podstatné. Podle toho, co u nás z různých zdrojů slýcháme by jeden čekal, že dělníci na montážní lince budou padat na „hubu“. Opak je pravdou. Byl jsem až překvapen, jak volné bylo pracovní tempo. Určitě to měli strašně dobře nastavené a spočítané, protože důležité není kvantum vyrobených strojů, ale jejich kvalita.
Takže veškeré montážní operace jsou prováděny v naprostém klidu. Ale jede to. Na konci vyjede každých pár minut jedno kompletně smontované a plně provozuschopné SSV. Odtud odjede na testovací polygon a pak rovnou do balírny. Tam projde částečnou demontáží, aby při dopravě zabralo co nejméně prostoru a šup s ním k zákazníkům. Provoz je velmi, ale účelně automatizovaný a naprosto čistý. Hlavně ale špičkově organizovaný. Tady jsme ještě mohli fotit a filmovat. Ale kdo zná jakýkoliv strojírenský výrobní provoz ví, že, pokud nemáte na focení čas a nemůžete si ho pořádně připravit, fotky nestojí za nic. Takže se za jejich „kvalitu“ omlouvám. Světelně je to naprosté peklo. Potřebujete pořádný foťák a ne mobil. Montážní haly ale nejsou ateliery a tady se vyrábí stroje pro celý svět.
Co mne dostalo, byla motorárna. Mimochodem, vyrábějí se tady motory hned pro několik značek. CFMOTO, KTM, HUSQVARNA nebo třeba MOTO MORINI. A za nedlouho se jich tady bude vyrábět ještě víc. Nedivím se. Plně automatizovaná výroba zajišťuje naprostou přesnost jednotlivých dílů. Následná montáž motorů je již v rukách dělníků, ale každá operace je proměřena a zkontrolována, aby byl finální výrobek naprosto perfektní. Každý vadný výrobek je okamžitě vyřazen. Hotové motory jsou narovnány do palet, kde čekají na montáž do motocyklů. To, do jakých motocyklů se budou následně montovat se pozná podle loga na bočním krytu.
Před vstupem do moderní montážní haly motorek jsme museli své mobily odevzdat v recepci. Tam byl naprostý zákaz focení. Po montážní lince se za sebou posouvaly motorky několika modelů. S každou montovanou motorkou se, stejně jako na montážní lince ATV, automaticky posouval vozík, na kterém byly umístěny veškeré díly. Takže nemohlo dojít k žádnému omylu. Montážní tempo bylo opět takové, aby umožňovalo montážníkům naprosto precizní provedení každé operace a zároveň eliminovalo riziko poškození kteréhokoliv z dílů. Vizuální výstupní kontrola je totiž naprosto precizní a velmi detailní. No a když jsme celou linku obešli a dostali se k další, sjížděly z ní čistokrevně terénní Husqvarny. Ne v CFMOTO pouze montované z dodaných dílů, ale kompletně tam vyráběné. Přál bych to vidět všem, kteří ještě stále na čínské motorky hledí s těžko skrývaným despektem.
Pro většinu z nás byl určitě vrcholným zážitkem zkušební polygon. Opět nebylo dovoleno cokoliv fotit. Zato jsme ale měli možnost na vlastní kůži vyzkoušet připravované prototypy. Já měl zájem pouze o SSV. Nikdy jsem v tom neseděl. Takže na první rundu jsem si vzal UTV. Takové to spíš pracovní vozítko, které vídáme třeba při údržbě parků. Abych si osahal, jak se s tím vlastně zachází. Poslední vozidlo s variátorem, které jsem řídil, byl kdysi dávno sněžný skútr. A to je fakt něco úplně jiného. Byl to naprostý nezvyk. Ale svůj účel splnilo. No a pak jsem sednul do SSV připravovaného primárně pro americký trh, kde si na podobné šílenosti potrpí a nenechají si takovéto radosti zakazovat nesmyslnými předpisy. Byl to v podstatě čtyřmístný pickup. Zkušební polygon je v betonová terénní trať, na které má každý prototyp dostat pořádně zabrat. Ten „můj“ podle toho vypadal. Už měl opravdu něco za sebou. Monstrum bylo různě poslepované a nebylo z něho moc vidět ven. Do stran víc, než dopředu. Padal tam totiž strop. Takže jsem většinou řídil jednou rukou a druhou držel ten strop, abych viděl na cestu. Na různě velkých hrbech, kládách a jiných pastičkách to byl fakt velký zážitek. Ale pochopil jsem, jak se s tím musí zacházet. Na další kolo jsem si vzal další SSV, tentokrát ve sportovnějším provedení. Ale se stejným pohonným agregátem. Z toho bylo vidět mnohem lépe a byl v lepším stavu, takže jsem si s ním mohl dovolit poněkud vyšší rychlosti a hrubší zacházení. Navíc jsem už mohl řídit oběma rukama. Dovedu si představit, jet v něm volnou krajinou. Kde by bylo možné využít jeho skvělé jízdní vlastnosti, ale nedostával bych takové rány jako na betonovém podkladu. Což je u nás pouhá iluze. U nás už se nesmí jezdit jinde než po silnicích nebo sem tam polních cestách. Ale chápu to. Nemohu tady psát, co měla tato monstra za agregáty. I když to vím. Snad jenom, že výkonově jsou naprosto srovnatelné s tím nejlepším a nejvýkonnějším od konkurentů, jakými jsou americká SSV Can-Am nebo Polaris. Na závěr nám tovární zkušební jezdec předvedl několik kousků na MT 450, včetně běhu za jedoucí motorkou. I na ní bylo vidět, že zkoušené stroje vůbec nešetří.
Takže co závěrem. Cesta do Číny byla dlouhá, dvakrát patnáct hodin v nepohodlných letadlech, s dlouhým čekáním na letišti v Dauhá, a pobyt tam strašně krátký. Přílet v sobotní podvečer místního času a odlet v úterý v noci tamního času. Ale zážitek to byl. V neděli kultura a tradice, v pondělí skok do budoucnosti. To, co firma CFMOTO chystá, a není zdaleka jedinou čínskou takto expandující firmou, nadělá hluboké vrásky tradičním evropským ale i japonským firmám. Kdybych se chtěl zabývat celým souborem příčin tohoto jevu, dostal bych se do politických témat, a to sem nepatří. Takže se omezím na konstatování, že se máme na co těšit.
pan Petr Fryč
https://horyazatacky.cz/2024/06/24/mrknuti-do-rise-stredu-ii-%e4%b8%ad%e5%b8%9d%e5%9b%bd%e4%b8%80%e7%9e%a5/?fbclid=IwZXh0bgNhZW0CMTEAAR1PM6H8LBbs2LWDYT-XwIK7ilpTa7H8NN1NFHr67rs9GLL8ykXWA1jjD8Q_aem_AO1V6CuPxUx1jNRgxQQVgA